V posledním roce mě stále více fascinuje politická záhada: jak se vynucování antimonopolních pravidel stalo globálním fenoménem poté, co jsem strávil 40 let v miliardářském kómatu? 1/

Pokud byste chtěli verzi tohoto vlákna ve formátu eseje k přečtení nebo sdílení, zde je odkaz na ni na , můj blog bez sledování, reklam a sledování: 2/

Politologové vám řeknou, že politika, kterou miliardáři nenávidí, nebude "nikdy" uzákoněna politiky, bez ohledu na to, jak populární jsou mezi veřejností: 3/

A přesto po celém světě – USA (za Trumpa I, Bidena a Trumpa II.), Kanada, Velká Británie, EU, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, dokonce i Čína – udělaly vlády v oblasti antimonopolních pravidel v posledních několika letech více než za poslední čtyři desetiletí. Odkud to pochází? 4/

Moje pracovní teorie se v podstatě scvrkla na "co je moc, toho je dost" - AKA Steinův zákon: "Cokoli, co nemůže pokračovat věčně, nakonec přestane." Jako například: lidé jsou prostě *tak naštvaní* na moc korporací, že politici *konečně* jednají, aby ji omezili. 5/

S tím jsem ale nikdy nebyl příliš spokojen. Existuje "spousta" věcí, kvůli kterým je veřejnost rozzuřená, a politici podle nich nejednají, od změny klimatu až po zdanění miliardářů. Proč antimonopolní a ne všechny *ty* věci? 6/

Přemýšlel jsem o tom a musel jsem přemýšlet o nenápadném nesouhlasu, který jsem měl se soudruhy ve světě digitálních práv, než se rozběhly všechny ty antimonopolní záležitosti: Tehdy byli lidé na mé straně barikády hluboce podezřívaví vůči antimonopolním opatřením. 7/

Tehdy moje teze zněla: "Jistě, možná velké telekomunikační společnosti tlačí na to, aby se antimonopolní organizace zaměřily na velké technologické společnosti, ale jakmile se antimonopolní průmysl probudí ze svého dlouhého spánku, obrátí se proti telekomunikačním společnostem – a každému jinému koncentrovanému odvětví." TLDR: Jsem si docela jistý, že se to děje. 9/

Víte, jedna část antimonopolní bitvy se scvrkává na boj mezi rentiéry a kapitalisty. Největší technologické (a další) společnosti jsou především rentiéři – subjekty, které vydělávají peníze tím, že *vlastní* věci, spíše než aby *dělaly* věci. 10/

Vytvářejí "renty" na úkor "zisků" jiných společností: 11/

Společnosti jako Epic (tvůrci Fortnite) chtějí prodávat vašim dětem skiny a mody pro své herní avatary, aniž by Apple a Google dávaly 30% z každého dolaru, který přinese, a mají *hodně* peněz, aby toto přání uskutečnili: 12/

To je násilí milionářů proti miliardářům. Jsou to gigantické korporace, které jdou do války proti korporacím galaktických rozměrů. Tyto pro-antimonopolní společnosti jsou dědici pláště telekomunikačních společností, mocnými válčícími stranami ve válce extrémně velkých technologických společností proti Big Tech. 13/

Existuje *hodně* těchto velkých společností a už je nebaví je podléhat 30% dani z aplikací v celé ekonomice na všechny platby, které obdrží v aplikaci: 14/

Dovolte mi, abych byl jasný: Neříkám, že jediným důvodem, proč se nám dostává svalnatých, globálních antimonopolních akcí, je to, že o něco menší korporace (které univerzálně usilují o získání vlastních monopolů) bojují za své vlastní zájmy. 15/

Chci tím říct, že "koalice" obyčejných lidí, kterým zničili životy monopolisté – a korporace, které uvízly v placení daně z aplikací† je v kombinaci dostatečná k tomu, aby probudila antimonopolního giganta. 16/