Před několika lety jsem si myslel, že být úspěšný znamená, že vyhrávám.

Měl jsem dům. Měl jsem následovníky. Měl jsem ty písničky v rádiu. A já jsem byl stále smutný.

Tak jsem udělal něco drastického. Prošli jsme celý kontinent. Ne aby něco dokazoval. Jen abych si připomněla, kdo jsem.

Krok za krokem, míli za mílí... Svlékla jsem ze sebe všechno, čím jsem nebyla. Masky. Strach. Ten hodný chlapecký úsměv, který jsem se naučil nosit ve škole.

Nejsem tu proto, abych vám prodal odpověď. Chci říct jen toto: Pokud vás právě teď něco bolí, možná nejste zlomení. Možná vás jen někdo žádá, abyste se probudili.

Cítit to všechno. Ztratit tu verzi sebe sama, kterou jste si nikdy nemohli ponechat. Setkat se s Vámi, které celý život čekalo, až se narodíte.

To je skutečná flexibilita. Ne úspěch. Neschválení. Ale stát se tím, kým jste sem přišli být.